Jednonárazníkové kolejové autobusy ČSD
Radim Šnábl
Kniha Jednonárazníkové kolejové autobusy ČSD je prvním ucelenějším pohledem do počátků historie motorového provozu Československých státních drah. Je zaměřena na kolejové autobusy řad M 120.0, M 120.1, M 120.2, M 120.3, M 130.0 a M 11.0, tedy na vozy, na jejichž bedra byl na konci dvacátých let minulého století naložen nelehký úkol povznést osobní dopravu na místních tratích na odpovídající úroveň a zachránit tyto tratě před jistým úpadkem.
Publikace ve stručnosti přibližuje úplné počátky motorizace ČSD, nabízí pohled na vývoj motorizace v okolních státech, objasňuje příčiny zrodu těchto neobvyklých železničních vozidel, ale především nás detailně seznamuje právě s jejich jednotlivými řadami, a to jak po stránce technické, tak v maximální možné míře také po stránce provozní. V časové posloupnosti mapuje provoz těchto vozů a dění kolem nich od doby jejich zrodu na konci dvacátých let, během jejich vrcholného nasazení v letech třicátých, v období válečném, kdy mnohá vozidla jezdila pod cizími železničními správami, až po jejich definitivní konec, kdy na počátku padesátých let dojezdily poslední.
Na samý závěr se pak ohlédne po jejich pozůstatcích v podobě různých přístřešků, kůlen a chat, díky kterým se nám alespoň torza některých z nich dochovala až do dnešních dní. Díky nezměrnému úsilí některých železničních spolků i jednotlivých železničních fandů se podařilo první z nich zachránit před likvidací či úplným zchátráním a tím uchovat pro další generace. V případě rosického M 120.206 pak dokonce již zrestaurovat do vystavovatelného stavu.
Kniha je doplněna řadou továrních fotografií i množstvím zcela unikátních dobových provozních snímků, nad jejichž kvalitou musíme občas přimhouřit oko. Především modeláře pak jistě osloví rekonstruované výkresy, které na rozdíl od originálů typových listů představují vozidla v jejich skutečné podobě, stejně jako barevné bokorysy a trojrozměrné modely, díky kterým si tak po více než devadesáti letech můžeme udělat dokonalou představu o skutečném vzhledu těchto vozů.
Jednonárazníkové kolejové autobusy velice jednoduché a úsporné automobilové konstrukce motorizovaly během své více jak dvacetileté služby zhruba šedesát tratí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a třicet tratí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, takže se s nimi jejich současníci mohli setkat na území rozkládajícím se od Františkových Lázní na západě až po Berehovo na východě tehdejší Československé republiky. Právem si tedy tato vozidla zaslouží náš obdiv.
