Prasákův deník aneb deník pomocníka strojvedoucího

Zdeněk Šindlauer

Pomocník strojvedoucího – to nebyla jen zátěž lokomotivy na levé straně jejího stanoviště. Naštěstí se v České Lípě našel výtečník, kterého roku 1987 napadlo pomocníkem strojvedoucího nejen se stát, ale navíc pro lidstvo své zážitky zaznamenat. Jeho zápisky dokazují, že stát se pomocníkem strojvedoucího znamenalo šestnáctihodinové šichty o nedělích, probdělé noci, otlačenou kostrč, motorový olej až za ušima i chlípné očumování slečen výpravčích ve stanicích podél Ploučnice. A také nezapomenutelné diskuze se strojvedoucími, které, tak jak se na normální chlapy sluší a patří, začínaly u známkování ženskejch na dohled dráhy, pokračovaly duševními kotrmelci nadřízených a sobotním mistrákem TJ Spartak Dubice až po jakost velkobřezenského piva.

Ve volnu pak českolipský výtečník cestoval sítí ČSD skrz naskrz, takříkajíc do úplného zblbnutí, a po krátké pauze nanovo, protože byl prasák – a to se přeci muselo pořádně využít. A proč byl prasák? Netřeba se pohoršovat – raději si to přečtěte.